Ukázka mého psaní

Bylo už po osmé, když jsem přišel domů. Dveře do obýváku byly jen pootevřené a zevnitř se linul ten specifický zvuk – smích, který už nebyl úplně střízlivý, cinkot sklenic a tlumené basy z rádia. Zastavil jsem se v chodbě. Nešel jsem dál. Prostě jsem tam stál a poslouchal.
Nakoukl jsem. Táta seděl v křesle, nohy roztažené, košile rozepnutá u krku. Naproti němu na gauči seděla máma a vedle ní tři jeho kamarádi – Martin, Pavel a ten menší, co se jmenuje Honza. Všichni měli v ruce něco silnějšího než pivo. Máma měla ty černé šaty, které nosí jen když jdou někam ven. Seděla s nohama přes nohu, jedna bota visela na špičce. Když se zasmála, výstřih se jí trochu rozevřel a já uviděl hladkou kůži mezi prsy.